Dne 10. února 1999 se v kinosále Gymnázia Jaroslava Heyrovského uskutečnila přednáška Prof. Dr. Miroslava Buchvaldka s názvem ,,Nové Butovice v čase egyptských pyramid". Jejím hlavním tématem byla kultura šňůrové keramiky s důrazem na naleziště v prostoru dnešních Jinonic a Nových Butovic.
Záchrana a dokumentace památek při výstavbě Jihozápadního Města se řadí k nejrozsáhlejším akcím v celé historii archeologického průzkumu Prahy. Uvedený výzkum proběhl v letech 1978 - 1987 a byl prováděn pracovníky archeologického oddělení Muzea hlavního města Prahy. Konkrétně se jednalo o území, které by se dalo rámcově vymezit obcemi Jinonice, Řeporyje a Stodůlky. Na několika desítkách hektarů bylo mimo jiných pravěkých sídlišť a pohřebišť nalezeno také několik skupin hrobů se šňůrovou keramikou. Všechny průzkumy měly záchranný charakter, probíhaly současně se stavebními pracemi, a byly tedy časově omezeny jejím harmonogramem.
Pohřebiště v Praze - Jinonicích (respektive na území Městské části Praha 13) patří k největším pohřebním okrskům se šňůrovou keramikou nejenom v Čechách, ale dokonce i v Evropě. V předchozích rozborech pohřebišť se archeologové vždy nejprve snažili rozlišit hroby podle pohlaví a základního věku zesnulého, tedy odlišit kostry dětí a dospělých, což bylo často obtížné, protože se většinou zhruba v polovině zkoumaných hrobů nezachovaly kosterní pozůstatky. Na druhou stranu je třeba podotknout, že studium výše jmenovaných skutečností umožňuje srovnání s ostatními lokalitami s podobnými nálezy. Tímto způsobem se zjistilo, že dvě české nálezové skupiny mají svou obdobu ve středním Německu, kdežto třetí skupina představuje specificky českou šňůrovou keramiku. Není bez zajímavosti, že ačkoliv byly v Čechách objeveny rozsáhlé lokality s pohřebišti této kultury (kromě Prahy 13 bych jmenovala Vikletice, Břešťany, Trmice a Poláky), nebyla rozpoznána přesnější pravidla jejich zakládání, používání či velikosti.
Práci archeologů znesnadnily zejména poškození nebo naprosté zničení hrobů těsně pod zemským povrchem vlivem používání těžkých strojů, zahloubení hrobů do podloží, které nepříznivě ovlivnily zachování kosterních pozůstatků, nepřítomnost antropologa při výzkumu v terénu a nedostatek fixačních prostředků pro zachování keramiky při odkryvu.
V jinonickém areálu bylo zjištěno 56 hrobů se šňůrovou keramikou. Z tohoto počtu byly čtyři hroby bez jakéhokoli inventáře, ale obsahovaly kosterní pozůstatky. Jeden hrob byl však zcela zničen a jeden nebyl vybaven keramikou, ale obsahoval pouze sekeromlat.
Ve 30 případech z 55 byly dochovány kosterní pozůstatky, avšak jen u 13 hrobů bylo možné určit, na kterém boku ležel zemřelý, a to buď podle pozůstatků lebky či dlouhých kostí, nebo podle charakteru inventáře, to jest podle druhů a velikosti nádob. Pouze v několika případech nedošlo k jednoznačnému určení. Přihlíželo se i k rozměrům hrobových jam (dno jámy s délkou pod 1,3 metru s velkou pravděpodobností znamená, že se jednalo o dětský hrob). Muži byli pohřbíváni na pravém boku, hlavou k západu, ženy pak na levém boku, hlavou k východu. Celkové zastoupení mužů, žen a dětí je v Jinonicích značně nevyrovnané, o čemž svědčí následující čísla: 37 mužů, 13 žen (u obou včetně mladistvých do 12 let) a 6 dětí (jeden chlapec a pět děvčátek). Malý počet žen můžeme vysvětlit tím, že je pravděpodobné, že někde v ploše výstavby sídliště nebyly jejich hroby zjištěny, malý počet dětí pak předpokladem dalších pohřbů v hrobech některých dospělých.
Pozoruhodné zjištění rohových kůlových jamek v jednom z hrobů je dalším potvrzením dřevěných konstrukcí v hrobech, které pravděpodobně vytvářely dutý prostor, jakousi komoru. K tomuto závěru badatelé dospěli zejména na základě vikletického výzkumu. Kamenné konstrukce zjištěny nebyly. V dnešní době se soudí, že nad hroby byly navršeny mohyly, jejichž průměr mohl i přesahovat 10 metrů a výška 1 metr. Každý hrob dospělého měl ve většině případů svou mohylu, nicméně je pravděpodobné, že v mohylových náspech bylo více dětských pohřbů.
Pro vybavení mužských hrobů byly typické sekeromlaty a bulavy, u ženských hrobů buď ozdoby z mušlí a zvířecích zubů, nebo měděné ozdoby. Můžeme sledovat i určité rozdíly v uložení artefaktů podle pohlaví zemřelého. Co se týče použitých druhů surovin, v Jinonicích převažuje baltský glaciální pazourek.

Linda Skolková